Něco málo z naší historie
Naše kapela vznikla tak trochu spontánně. Rádi jsme zpívali vokály, tak nás bavily písničky zejména od Spirituál kvintetu. Začali jsme v sestavě Majka Štěpničková, Maruška Abrhamová, Jarka Prokopová, Jana Lysá, Vašek Prokop, Ondřej Bárta a Tomáš Jánský. V té době jsme se ještě jmenovali Kocábecké sdružení.
První veřejné vystoupení proběhlo na nultém ročníku porty v roce 1994. Potom odešli Vašek Prokop a Jana Lysá a museli jsme překopat celý repertoár, protože obsazení hlasů už nedávalo prostor k tomu, co jsme zpívali doposud. Pak s námi přestal hrát Ondřej Bárta a hledali jsme nového mandolíňáka. Náhodou jsme se potkali se Zdeňkem Hůlou a později s Ivošem Novákem, který hrál na banjo.
V této sestavě, tedy Majka, Maruška, Jarka, Tomáš Jánský, Zdeněk Hůla a Ivoš Novák jsme se dopracovali až na portu do Ústí nad Labem. Napsali o nás, že hrajeme jakýsi „trampgrass“. Nevím co tím autor chtěl říci, ale nás to bavilo. V té době už jsme se jmenovali Macechy. Název vymysleli vlastně chlapi z Kocábeckého sdružení. Je to zkratka začátků přezdívek tří z nás. Ma-ce-chy.
Potom už toho hraní začalo být moc a tak nějak jsme potřebovali zvolnit. Zlom nastal, když se Tomáš oženil do Anglie, Ivoš odešel a Zdeněk nějak, už nevím proč, přestal. Zůstaly jsme jen 3 holky a přemýšlely, co dál. Jestli začínat znova, nebo úplně skončit. Řekly jsme si, že budeme hrát jen pro radost. Sehnali jsme basáka Milana Kopáčka a na mandolínu Mývala a hráli jsme dál.
My jsme dělali všechno tak nějak spontánně. I koledy. Jednou někdo dostal nápad, že bychom mohli udělat na Štěpána koledování jen tak pro kamarády. Oblékli jsme si dobové kostýmy a vyrazili.
Postupem času se z toho stala tradice, ale lidí, kteří chtěli, abychom přišli zazpívat, přibývalo tolik, že už jsme nestíhali všechny během jednoho dne oběhat. Proto jsme se rozhodli, že určíme místa, kde budeme zpívat, a lidé si tam koledy přijdou poslechnout.
Přibrali jsme i naše děti, které však s nástupem puberty svoji pěveckou kariéru ukončily. Některé, třeba Majda, se později znovu vrátily. No a postupem času se nabalovali další známí a kamarádi. Někteří zůstali chvíli, jiní déle, protože co si budeme povídat, je to náročné na čas i na zdraví.
Ale my stálice z Macech už zpíváme (nejen) koledy přes 30 let.